S náčelníkem Lesoochranářskeho sdružení VLK jsme se setkali v Bratislavě, kam si "odskočil" z východoslovenské vesničky Osadné na pracovní setkání ohledně zrušení titulu UNESCO pro lesy na východě, před rychlým přesunem do Považské Bystrice na promítání dokumentárního filmu Biomasaker za zrušení dotací na spalování štěpky. V našem rozhovoru se často skloňuje slovo NIC, které je podle Jiřího pro budoucnost chráněných lesů to nejdůležitější.

Vítej v Bratislavě! Před pár dny ses vrátil po týdnu v lese. Co jsi tam dělal?

Se sdružením VLK každé léto pro veřejnost organizujeme týdenní vzdělávací tábory v lese. Součástí programu je i značení lesů, z nichž chceme odstranit jakoukoliv škodlivou lidskou činnost. Tentokrát jsme měli skupinu asi 60 lidí. V Kyjově ve Vihorlatských vrších jsme za týden označili přibližně 400 ha rezervace. Právě tento les měl být v roce 2007 pokácený, ale podařilo se nám ho zachránit a prohlásit za národní přírodní rezervaci.

Co lidi čeká na terénních monitorinzích a seminářích pro veřejnost?
Každoročně první květnový, první červnový a třetí zářijový týden vyrážíme do lesa na poznávací pobyty s názvem Gaia. Žijeme v lese, bez ohně a bez stanů. Snažíme se pro lidi připravit pestrý program, proto každý den vede jiný lektor. Lesník vysvětluje lesnické postupy, ornitolog učí jak rozpoznávat ptáky podle vzhledu a hlasu, máme speciální lektory na rostliny, stromy i savce, večer pozorujeme hvězdy. Na závěr máme takový filozoficko-rituální den, jehož úkolem je, aby se lidé lesu více otevřeli a naplno jej vnímali.

Kolik dní z roku strávíš v lese?

Asi polovinu roku trávím v lese a v okolí Osadného, ​​ve kterém žiji. Druhou polovinu běhám za politiky (smích).

Pforzheimer Hütte (2308 m.n.m.)

Sdružení Vlk vlastní soukromé rezervace Vlčí v Čergově a Rysí ve Strážovských vrších, v pronájmu máte i Suchú dolinu v Tatrách. Proč jste se v roce 2004 rozhodli vyhlásit Vlčí právě na tom území, kde se nachází?

Do Čergova jsme my sami přes dvacet let chodili jako turisté a objevovali jsme jeho krásné lesy. Důvěrně je známe. Lesoochranářské seskupení Vlk vzniklo a začalo se svými aktivitami právě zde, pomáhali jsme lesníkům. Dozvěděli jsme se, že lesy jsou na prodej, ale tehdy jsme neměli ani korunu. Tak jsme si vzali půjčku. Vymysleli jsme akci "Kup si svůj strom", díky které si lidé mohli za symbolickou částku koupit nebo někomu věnovat strom v Čergově, což nám na začátku pomohlo les splácet. Díky kampani se o nás dozvědělo více lidí a začali se ozývat i sami. Část lesů v Strážovských vrších jsme ale například dostali darem.

Jak se Vlčí daří dnes?

Před koupí jsme si zavolali soudního znalce, který nám přeměřil a spočítal každý strom v lese. Víme přesně, kolik máme v rezervaci stromů, jakého jsou druhu, jak jsou vysoké, jaký silný mají kmen. Každých 10 let si tuto tabulku aktualizujeme. Je na tom krásně vidět, jak se les od vyhlášení přírodní rezervace vyvíjí, když se v něm opravdu nedělá nic. Jelikož staré stromy padají, počtu stromů ubývá, zvyšuje se však počet kubíků dřeva - v lese je méně stromů, ale jsou větší a silnější.

Kolik symbolických stromů si už lidé koupili?

Od začátku akce se již prodalo přibližně 12 100 stromů. Tento počet se téměř každý den zvyšuje. Na výběr jsou různé druhy: jedle, buk, javor horský nebo mléčný, třešeň, jilm, jasan, bříza...

Když si koupím strom v Čergově, můžu se na něj přijít podívat i naživo?

Samozřejmě, každý je u nás vítán. K zakoupenému stromu vystavíme list symbolického vlastníka, který mimo jiné obsahuje také přesné zeměpisné souřadnice polohy stromu. Někteří lidé si kupují stromy symbolicky, jiní si ho s námi chodí osobně vybrat do lesa. Je to mnoho pěkných příběhů.

Jeden z bratislavských kapucínů si například kupuje výlučně jen stromy, které spadly. Volá nám: "Tak co, už nějaký spadl?" Je to pěkné gesto, vyjadřuje svůj obdiv k přirozenému koloběhu života, padlé stromy hnijí a dále vyživují půdu v ​​lese. Měli jsme i mladé manžele, kteří dostali list vlastníka jako svatební dar spolu s jízdenkou do Čergova, kam si strom přišli sami vybrat. Náš list vlastníka stromu byl předmětem dědického řízení. Svůj strom si u nás koupila i Wisława Szymborská, polská básnířka a laureátka Nobelovy ceny za literaturu.

Myšlenka "nedělat nic" a nechat přírodu rozhodovat je vaším hlavním mottem, jak se chovat k lesům. Nemáme se naopak poškozeným lesům snažit pomoci?

Podívejte se, lesy jsou na naší planetě 350 milionů let. Přežily už mnoho zkoušek - od ochlazení, oteplení až po dopady meteoritů - a vyvinuly si velmi účinné strategie na to, aby přežily. Naopak, člověk je tu ani ne 2 miliony let a složitému systému lesa nerozumí dokonale. Proto si myslíme, že by se člověk přírodě neměl stavět do cesty, poradí si sama. Když se rozhoduje o osudu lesů, každá zainteresovaná skupina najednou ví, co se s nimi má dělat. Lesníci tvrdí jedno, ekologové druhé, ministerstva mají vždy své řešení. My ve VLK-u jako jediní říkáme, že nikdo z nás neví lépe než příroda, co se má s lesy dělat. Nejlépe uděláme, když nebudeme dělat vůbec nic. Já důvěřuji přírodě.

Co je vaším cílem?

Zastavit ničení přirozených lesů a dosáhnout, aby se alespoň do části Slovenské lesů vůbec nezasahovalo lidskou činností. Naším cílem je, aby se nic nedělalo alespoň na 10% území Slovenska.

Je vstup do chráněných území, jakými jsou Čergov nebo Vlčí pro běžného člověka nějak omezen?

Dnes je v chráněných přírodních rezervacích zakázáno všechno. Zde vidíme tu absurdnost - jako turista máte do nich zákaz vstupu ale na množství jiných zákazů jsou běžně udělovány výjimky, například na vstup motorového vozidla nebo kácení. A my to chceme obrátit. Chceme, aby se na těchto územích nekácelo, nelovilo, nepostřikovalo chemikáliemi, nebylo odstraňováno mrtvé dřevo, nesmělo se sázet či nejezdilo v autech. Bez výjimek. A naopak, podporujeme volný pěší pohyb a turistiku. Rezervace Vlčí i Čergov mají sloužit právě k tomu, aby lidé poznali přirozený les a bez strachu sešli z vyznačených chodníků. Jak může mít někdo rád les, když ho pořádně nezná?

Vzniklo v nich "útočiště" pro zvířata z okolí?

Ano, za ta léta zvířata jakoby pochopila, že jsou u nás v bezpečí. Na fotopast máme zachyceno například i to, jak na jedné fotopasti mimo rezervace myslivci jdou s puškami, ale na druhé fotopasti z naší rezervace jsou už bez nich. Respektují náš zákaz vstupu s puškami

Taková území je třeba neustále rozšiřovat...

Snažíme se o to, aby stát i na naše podněty vyhlašoval nové přírodní rezervace. To se nám podařilo například s lesy v Kyjově nebo na Udavě. Také chceme být pozitivním příkladem pro soukromé vlastníky lesů. Jelikož máme dlouholeté zkušenosti, umíme pomoci a postavit se za lidi, kteří se rozhodnou les na svém pozemku prohlásit za rezervaci. Bohužel, člověk má často pocit, že stát namísto pomoci celý proces ztěžuje.

Pforzheimer Hütte (2308 m.n.m.)

Jaké podněty k prověření podává sdružení VLK nejčastěji?

Lidé si většinou stěžují na kácení v lesích, téměř při každém kácení existují skupiny, které se navzájem hádají, jak a kde by se mělo kácet. My se soustředíme na dosažení toho, aby se v lesích nekácelo vůbec. Dnes je bezzásahových území jen zhruba 1.5%, chceme dosáhnout 10%.

Moniturujeme rezervace a bráníme je, pokud vznikají snahy kácet v nich legálně prostřednictvím poskytování výjimek. Druhá velká část našich podnětů jsou chemické postřiky. Tato oblast byla méně medializována a málokdo má představu, jaké obrovské množství chemických látek se stříkalo přímo na chráněné oblasti v Nízkých i Vysokých Tatrách. Běžně se stříkaly vysoce karcinogenní chemické látky "proti lýkožroutům" z letadel, často během turistické sezóny, rovnou na borůvky nebo ostružiny, které lidé pak jedli.

Tento týden například prohrála americká společnost Monsanto, vyrábějící nejrozšířenější pesticid proti plevelům Roundup, soud se zahradníkem, který ji obvinil z poškození na zdraví (způsobení terminálního stádia rakoviny) a vyhrál odškodné 289 milionů dolarů. Pro informaci, tento pesticid se u nás dlouhá léta stříká, mimo jiné v Tatrách.

Další agendou VLK-a je ochrana Vlka obecného. Jaká je současná kvóta lovu vlka?

Podařilo se nám dosáhnout, že vlk je celoročně chráněn na většině našeho území. Počty zastřelených vlků se nám úspěšně daří postupně snižovat. Ministerstvo zemědělství SR stanovilo pro loňskou loveckou sezónu kvótu lovu Vlka obecného na 76 jedinců.

Proč lidé loví vlky - je to ze strachu, kvůli ovcím nebo jako zábava?

Myslivci si stěžují, že je přemnožená vysoká zvěř a divočáci. To je ale hlavní lovná kořist vlka, takže důvod, že vlci zabíjejí lesní zvěř není logický. Stejně tak vlci neútočí na lidi a ani na ovce, pokud jsou hlídané psy. Myslím, že je to spíše psychologického charakteru. Vlci se loví pro prestiž, jako vzácná kořist na lovu.

Zachrání vysazování nových lesů alarmující stav na Slovensku?

Les nejsou jen stromy, ale je to obrovská skupina organismů, komplexní ekosystém s úzce propojenými vztahy. Stromy mezi sebou komunikují v podzemní internetové síti pomocí hub, které spojují kořeny (tzv. mykorhiza). Existuje asi 15 000 signálů, které si stromy dokáží poslat mezi sebou až do dálky 20 km. Když spadne semeno jedličky, zapojí se do této sítě a vyšle signál. Pak všechny stromy v širokém okruhu vědí o tom, že do lesu přibyla nová jedlička a jaký má "zdravotní stav". Bohužel, ono to nefunguje tak jednoduše, že když porazíme stromy a nasadíme nové, pomohli jsme obnově lesu. Zapomínáme na bakterie, houby, jiné stromy, či hmyz nebo zvířata. Nejlepší řešení si vždy najde les sám, pokud ho necháme.

Zachrání vysazování nových lesů alarmující stav na Slovensku? A na to potřebujeme důkaz.

Ale vždyť ten máme! První les, který jsme koupili, Vlčí na Čergově, měl při koupi 3,5 tisíc kubíků dřeva a byl určen na kácení. Dnes v něm máme 15,000 kubíků dřeva. Právě tím, že jsme s ním nic neudělali, jsme mu 5-násobně zvýšili jeho ekonomickou hodnotu.

Pforzheimer Hütte (2308 m.n.m.)

Lidé mohou reagovat překvapeně na to, že Lesoochranářské sdružení Vlk je proti certifikátu UNESCO, které získaly Karpatské bukové pralesy.

Pralesy jsou na seznamu UNESCO od roku 2007, ale realita je taková, že se v nich nadále vesele kácí dřevo. Paradoxně, s kácením dřeva se přestalo až tehdy, když jsme podali podnět, aby byl pralesům odebrán certifikát UNESCO. V Krakowě nám dokonce řekli, že jsme první ochranářská organizace na světě, která chce zrušit UNESCO status. Když to u nás i tak nic neznamená, tak to zrušme úplně. Na západě nám ani nevěřili, že něco takového se může dít, museli jsme si pořídit letecké snímky, které tento stav dokazovaly. Slovensko dostalo výzvu k urychlenému zpřesnění hranic chráněné lokality, původně ji definovalo jako 5,700 Ha lesů. Něco takového je velká mezinárodní ostuda.

Velký úspěch měl krátký dokument Biomasaker, natočený v rámci dokumentárního cyklu Bílé vrány a hrdinové mezi námi. Dosáhly již nějaké změny v legislativě?

Název Biomasaker jsme vytvořili spojením slov biomasa a masakr, neboť co se děje s našimi lesy je masakrální. Jde o kampaň, jejímž cílem je zrušení státních dotací na všechno dřevo spalované v biomasových elektrárnách, kromě dřeva pocházejícího z energetických porostů a odpadu z dřevozpracujícího průmyslu. Na jeden strom totiž připadá státní dotace v hodnotě přibližně sedmdesát eur. My nechceme zcela zakázat štěpku na topení, my chceme jen zrušit dotace. Dotace jsou extrémně vysoké, od státu podnikatel dostane 70 € za tunu dřeva, přičemž dřevo nakupuje za 10 €, čili jen z koupě má čistý zisk 60 €. A protože dřeva je velmi málo, porušují se zákony a těží se i v rezervacích. A pálí se dřevo, které je zdravé.

Poslanci NR SR posunuli do druhého čtení návrh novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, která by mohla snížit těžbu v Slovenských lesích. Toto schvalování proběhne v září, takže boj ještě nemáme vyhraný.

Juraj Lukáč

V roce 1993 založil lesoochranářskou organizaci VLK-a, kterou vede jako náčelník. Již téměř 25 let se profesionálně věnuje ochraně přírody a popularizuje ochranu přirozených lesů. Aktivně bojuje proti lovu vlků a kácení v chráněných oblastech. Žije v Osadném.

VÍCE O JURAJOVI