Na bouldrovaní láká svoboda pohybu i materiálová nenáročnost. Všechny kovy a lana, bez kterých se žádný lanolezec neobejde, jednoduše nepotřebuješ. Stačí ti lezečky, magnézium, matrace a pořádná dávka odvahy. Oli Vysloužil je průkopníkem této lezecké disciplíny na Slovensku, kde ji již přes 10 let aktivně propaguje mezi jejími fanoušky a nováčky.

Jaké byly tvé lezecké začátky?

S lezením jsem začal až na vysoké škole, což je v lezeckém světě vnímáno jako poměrně pozdě. Před nabíráním zkušeností na laně jsem však od začátku upřednostňoval sólo přelezy lehkých a krátkých cest na Technickém skle za Bratislavou. Nevědomky jsem si tak vyšlapal chodník, kterým se ubrala moje lezecká kariéra. Pomocí starého opasku jsem sešil své první matrace, které jsem našel pohozené u sídlištních kontejnerů, a bylo vymalováno.

Bouldering je lezení krátkých cest bez lana několik metrů nad zemí. Proč si dal přednost boulderingu před klasickým lezením?

Absolvoval jsem pár naivních lanolezeckých výjezdů, které vždy skončily mým volným traverzovaním nad zemí nebo pošilháváním po balvanech skutálených pod stěnami. Tak jsem následoval volání mého srdce a ztratil se v hlubinách malokarpatských lesů, kde jsem začal lézt po chytovatých křemencích.

Při boulderingu cítím větší komfort. A nekonečnou radost z pohybu. Bouldering je úžasná a hravá forma lezení, která vyžaduje hodně kreativity na malém prostoru. V bludištích kamenů se však nikdy necítím ztracený. Právě naopak, balvany jsou nejlepší architekti mých snů. Vždy si umím mezi skalami najít cestu ke štěstí.

,,Bouldering je úžasná a hravá forma lezení, která vyžaduje hodně kreativity na malém prostoru."

Máš sestavený speciální tréninkový plán?

Vytvořit ideální tréninkový program je časově náročné. Můj silový deficit mě naučil přistupovat k boulderingu spíše racionálně. Do budoucna trénink nezatracuji, ale pro mě byl bouldering vždy o pobytu venku. Lezení na bouldrovce (indoorové stěně) vnímám spíše jako nezbytný způsob udržení lezecké kondice během pracovního týdne či nepříznivého počasí. Myslím, že při tréninku a samotném lezení je důležité najít jejich rozumnou kombinaci.

Je pro mě například velmi zajímavé pozorovat, jak lezou lidé, kteří tráví hodně času na kampusu, a lidé, kteří totožný čas "odlezli" v přírodě. Na jejich technice vidím dva zcela odlišné přístupy při řešení bouldrových kroků, při efektivitě samotného pohybu a při jeho eleganci.

Jak by měla podle tebe vypadat ideální bouldrovka?

Ideální bouldrovkou je prostorná plocha s množstvím rozmanitých profilů, včetně "balvanů" s výlezy. Neměly by na ní chybět nejhlavnější tréninkové převisy a výrazné převisy. Stěna by měla být hustě poseta úchyty, ale ne tak, aby si navzájem překážely. Nemám rád příliš velké struktury, protože zabírají příliš mnoho plochy na to, kolik lezeckých možností poskytují. Bouldrovku bych asi co nejvíce přizpůsobil přírodním skalám. Obsypal bych ji lištami a malými nášlapy. Důležitý je i personál. Každá stěna by měla mít svého aktivního správce, který pravidelně obměňuje úchyty se smyslem pro jejich vhodné umístění.

,,Taktika šetření kůže na prstech spočívá ve vypočítání si rovnice se třemi proměnnými: počet lezeckých dní, typ skály a typ bouldrů. Výsledkem by měl být počet nutných odpočinkových dní."

Dá se na umělých úchytech indoorové stěny dostatečně natrénovat na to, co tě čeká na přírodních skalách?

Ano. Mně osobně na umělé stěně chybí dostatečná motivace. Simulování problémových kroků mě velmi nebaví, mnohem raději hledám typově podobné bouldry. Vím, že když si zlepším výbušnost a kontaktní sílu na bouldrovce, ten krok "venku" už udělám.

Jak si chráníš kůži na prstech při intenzivním bouldrovaní?

Nejdůležitější je, aby si kůže na skálu zvykla. Jelikož chodím na skály pravidelně, někdy na prstech necítím ani dvoudenní bouldering. Komplikovanější to začíná být při vícedenních výjezdech. Taktika šetření kůže spočívá ve výpočtu si rovnice se třemi proměnnými: počet lezeckých dní, typ skály a typ bouldrů. Výsledkem by měl být počet nutných odpočinkových dní. Čili pokud vím, že jdu na sedm dní během časného jara do Fontainebleau, kde je jemný pískovec a nebudu zkoušet žádné dynamické kroky či typické křemencové "žiletky", dostanu se k výsledku "nula". Po boulderingu si na prsty natírám regenerační vosky a krémy.

Jakou bouldrovou výbavu používáš?

Na kartáčování mám malé dřevěné kartáčky, jejichž přírodní vlas dobře absorbuje nečistoty a magnézium čili "mádžo". Na drobné detaily používám menší "zubní" kartáček. Pokud mám dobře namádžované ruce, cítím větší jistotu při lezení. Slezeckými botami je to hotová odysea. Když si myslíš, že jsi konečně našel takové, co ti dobře sedí, objeví se boulder, který ti je zuje. Dodnes jsem nenašel ideální lezečku. Na skály si vždy nosím dva páry - tvrdší a měkčí model - které kombinuji podle potřeby. Matrace si nosím také dvě, čímž si dostatečně vykryjeme dopadliště. Ještě používám i tzv. "Sit-startovky" na nástupy na bouldry, kdy díky nim můžeš posunout velkou matraci dál od skály a obložíš nimi rizikové místo na dopad.

Při jaké teplotě se ti nejlépe bouldruje?

Nejsem žádný extremista, úplně mi vyhovuje teplota okolo 10 až 15 stupňů. Bouldruji v každém ročním období, od mrazů po horka, ale nejlépe se asi cítím během slunečného a chladného dne na pozdní podzim.

Jak se dají zvládnout náročné situace, které jsou často zkouškou pro psychiku?

Vizualizovat si kroky, představuji si sám sebe při přelezu a snažím se identifikovat příčiny neúspěchu. Těším se na každý reparát a to mě udržuje v nabuzení. Nejtěžším testem pro psychiku lezce jsou jednoznačně zranění. Když mi na týdenním výjezdu ve Varazze prasklo na prstu poutko hned druhý den, přilepil jsem zraněný prst o malíček, ať nepřekáží, a lezl jsem dál. Prostě jsem si nastavil novou metu, vylézt 6C jen s pomocí tří prstů. Vše je o správném nastavení.

,,Nejtěžším testem pro psychiku lezce jsou jednoznačně zranění. Když mi na týdenním výjezdu ve Varazze prasklo na prstu poutko hned druhý den, přilepil jsem zraněný prst o malíček, ať nepřekáží, a lezl jsem dál. Prostě jsem si nastavil novou metu, vylézt 6C jen s pomocí tří prstů."

Potřebuješ jako bouldrista více odvahy?

Chybějící odvaha je jako tupá tužka. Pokud nemáš odvahu, postupným strouháním si ji dokážeš nabrousit. Snažím se být odolný vůči relativně náročnějším výlezům, při kterých by mě strach mohl zbytečně obrat o nádherné zážitky.

Specifickou pro bouldering je úloha jističe - Spotter, který sleduje lezcovy kroky a v případě pádu se snaží ztlumit ho nebo korigovat polohu lezce při pádu. Jak by měl vypadat ideální spotting?

O spotování se paradoxně velmi málo mluví i přesto, že je to základní složka bezpečnosti při bouldrovaní. Spotování se netřeba bát. Padajícího bouldristu nechytí do náručí, sledujete těžiště a snažíte se ho bezpečně usměrnit. Často vidím nedůsledný přístup k spotování: indisponované ruce nepřipravené k zachycení pádu, špatnou pozici spotera nebo alibistické postávání někde opodál.

Spotery by si měl organizovat v první řadě lezoucí bouldrista. Ostřílený bouldrista už ví, kde se nachází rizikové místo na dopadu, kam potřebuje postavit spotera, v některých případech si umí svůj pád zkorigovat. Nejhorší pády však hrozí v nečekaných momentech, kdy lezci uklouzne stup, úchyt nebo se mu odlomí kousek skály. Tehdy jsou postoj, připravenost a rychlost reakce spotera rozhodující.

Jak myslíš, že se bude vyvíjet bouldering, když vidíme, jak se podobné sporty modernizují a jsou stále více masové?

Neustálý nápor bouldristů v nejpopulárnějších oblastech zanechává na přírodě negativní stopy. Minulý rok jsem byl po osmi letech v Magic Wood a co jsem viděl bylo pro mě šokující. Zmizely stromy, napříč celým lesem byly vyjeté chodníčky, znásobila se eroze a frekventované bouldry se změnily na kluziště. Je mi z toho smutno.

Přeji si, aby byl bouldering oblíbený a aby jeho kouzlo objevovalo stále více lidí. Stejně si však přeji, aby z lesa nezmizelo ticho a aby bouldry nezanikaly pod náporem pokusů.

Jak jsme na tom na Slovensku?

Na Slovensku je to jiné. U nás naopak potřebujeme dostat lidi do lesa, protože to malé množství, které chodí ven bouldrovat, nestačí na to, aby se některé vytvořené bouldry neztrácely opět pod mechem. Věřím v budoucnost slovenského boulderingu. My tu ten potenciál na zajímavé oblasti máme, ale zatím chybí lidé s dostatečným elánem a zkušenostmi, kteří by se jejich kultivaci věnovali.

Nejoblíbenější bouldrová oblast doma a v zahraničí?

Z domácích oblastí mi k srdci nejvíce přirostla Končitá, která je naším klenotem. Splňuje základní atributy dobré boulderingové oblasti: vysokou koncentraci balvanů, široký rozptyl obtížnosti bouldrů, relativně krátký a komfortní přístup. Bylo období, kdy jsem tam trávil každý víkend. Zažil jsem její přeměny během všech ročních období. Za hranicemi se nejčastěji vracím do Fontainebleau, je to klišé, ale kvalita a rozsah boulderingu jsou zde opravdu objektivně neodolatelné.

Kam jsi chtěl jet na bouldrový výjezd a nebyl jsi tam?

Velmi mě jako země láká Skotsko. Také bych se rád podíval na švédskou žulu v okolí Stockholmu, španělské žulové oblasti u Madridu a toužím probouldrovat i USA a Austrálii.

Který bouldr je tvůj NEJ a proč?

Velmi si vážím přelezu Iluze 8A na Končité. Byl to komplexní bouldr, který mi dal zabrat. Pro čistokrevného bouldristu je to hlavně o silové vytrvalosti. Obtížnost se ke konci vůbec nesnižuje, čili s radostí je třeba počkat skutečně až do výlezové hrany. Tehdy dostává zabrat nejen tělo, ale i hlava.

Jak vznikal tvůj projekt Boulder.sk?

Boulder.sk vznikl před deseti lety jako aktivita pěti kamarádů z dnes již neexistujícího petržalského Boulderoomu jako prostor pro sdílení našich bouldrových zážitků. Jelikož jsem už od začátku na web přispíval hlavně já, tak mi to zůstalo a pár let ho spravuji sám. Rád sdílím svou radost z boulderingu s ostatními. Publikuji videa, fotky a zprávy z dění v našich lesích. K radosti se přidal i pocit odpovědnosti - chci lidem dále posouvat informace o potenciálu slovenského boulderingu, protože nikde jinde se o něm nepíše.

Ivan Capko a Vlado Linek
Původní článek si v plném znění můžete přečíst v časopise Horolezec 2/2018

Oliver Vysloužil

Oliver Vysloužil je bouldrista tělem i duší. Již přes 10 let je hlavním propagátorem této lezecké disciplíny na Slovensku. Je zakladatelem webového portálu boulder.sk, kde se dozvíte vše o boulderingu nejen na Slovensku. Organizuje outdoorové boulderingové akce a je autorem prvního slovenského knižního průvodce bouldrovaním. Žije v Bratislavě.

VÍCE O OLIVEROVI