Pro Denisu Šulcovou je nejlepším odpočinkem aktivní sport. Popradčanka a úspěšná lezkyně během svého prvního těhotenství začala trénovat na maratony. Dnes patří mezi naše nejrychlejší ženy horských ultraběhů a Slovensko reprezentovala i na prestižních francouzských závodech UTMB - CCC trase, kde v pořadí žen obsadila krásnou 44. příčku.

Na jaký terén je třeba se připravit u horského ultramaratonu?

Klasické maratony se běží převážně po rovině, případně s mírným převýšením. Ve srovnání s nimi jsou horské ultraběhy opravdu "v terénu", upravené části na těchto tratích tvoří jen malé procento. Většinu tratě se běží po turistických chodnících, v případě Tatranské šelmy i po strmém kamenitém terénu a žule. Během horského ultramaratonu zaběhnete převýšení stovek, někdy až tisíc metrů.

Je třeba mít na horské maratony speciální výbavu?

Ano. Každý závod má předepsanou povinnou výstroj účastníka běhu, kterou mohou pořadatelé kdykoliv zkontrolovat. Pokud vám v ní něco chybí, běžec je okamžitě diskvalifikován. Na zádech si každý neseme malý batoh připomínající vestu, ve kterém je vždy láhev s tekutinou (od 0,5 l - 1 l), lékárnička s první pomocí (alufólie, obvazy, dezinfekce, náplasti), mapa (případně GPS v mobilu), čelovka, nepromokavá bunda s kapucí, podle ročního období nebo počasí případně rukavice nebo čepice, peníze a doklady. Paličky nejsou v povinné výbavě, ale jsou povoleny - užitečné jsou zejména při strmých stoupáních a klesáních nebo když má někdo problémy s koleny. K výbavě běžce také patří jídlo nebo rychlé občerstvení. To si připraví každý sám podle svých potřeb a návyků tak, aby měl dostatek energie doběhnout do občerstvovacích stanic.

Co si s sebou obvykle bereš ty?

Vždy mám s sebou powergel a müsli tyčinky. Powergel je balen v tubě jako zubní pasta (některé dokonce tak i chutnají) a je to koncentrát vitamínů, minerálů, solí a magnézia.

Pokud někdo jde na trať poprvé, měl by si ji alespoň jednou zaběhnout celou před startem?

Tatranská šelma Ultra sleduje červenou značku tatranského turistického chodníku (celá magistrála od Tří studánek na západě přes celé Tatry až do Ždiar) a běží se kolem několika vysokohorských chat, což je velmi pěkné. Vyrůstala jsem a žiji v Tatrách, mám tedy velkou výhodu, že tento terén důvěrně znám. Samozřejmě, hodně soutěžících přijede i ze zahraničí nebo jsou na trase poprvé. Předem si trasu podrobně nastudovat je nezbytná příprava před každým závodem. Jako běžec musím vědět, na kterém kilometru je odbočka a kam odbočit, abych zbytečně neztratila minuty vracením se zpět na trať. Navíc pokud víte, jaké úseky vás čekají, snadněji se plánuje i občerstvení.

Jsem běžec - amatér a chci si zkusit další ročník šelmy. Je vůbec možné připravit se na takový běh za rok?

Určitě, především pokud má někdo sportovní minulost a nezačíná úplně od nuly. Začínat s ultra maratonem je podle mě hloupost. Tělo si za to řekne daň později v podobě extrémní únavy nebo zranění. Doporučila bych pravidelný trénink a jít na to postupně - začít Půlmaratonem, pak maratonem a až při dobré kondici zaběhnout horský ultramaraton. Je také fajn mít kvalifikovaného kondičního trenéra nebo alespoň se s nějakým poradit o svém kondičním plánu.

Tatranská šelma Ultra (55 km/3,000 m)

Unikátní závody v horském běhu, jediné svého druhu ve Vysokých Tatrách s limitem 200 běžců. Trať má délku 55 km s převýšením více než 3,100m +. Traverzuje se přes všechny doliny a provede vás křížem přes celé Vysoké a Belianské Tatry. V nejvyšších místech trati dosáhnete výšky nad 2,000 m.n.m. Můžete se těšit na krásné lesní stezky, ale i drsnou tatranskou žulu. Denisa v letech 2014 a 2015 obsadila 1. místo a 4. místo v roce 2016.

Pforzheimer Hütte (2308 m.n.m.)

Foto: Michal Tomko

Ultra Trail du Mont Blanc - UTMB (166 km, 9,400 m)

Nejtěžší horský ultramaraton v Evropě, který se běží každoročně v Alpách. Startuje se ve francouzském Chamonix, běží se přes Francii, Itálii a Švýcarsko, i kolem celého masivu Mt. Blancu. Denisa běžela 101 km dlouhou trať CCC s převýšením 6,100 m a její výsledný čas 18.48: 46 byl nejlepší ze čtyř Slovenek, 18. nejrychlejší v kategorii a v absolutním pořadí žen Denisa skončila na 44. příčce.

Jak ses dostala k horským maratonům ty?

Pravidelně běhat jsem začala během prvního těhotenství. Předtím jsem hlavně lezla, což už nebylo možné. Chtěla jsem něco, co mě nadále bude udržovat v kondici. Běh se mi zalíbil a zanedlouho jsem odběhla půlmaraton, později maraton, přišla první dobrá umístění. Horské běhy mě lákaly vždy, ale předtím jsem si na ně vůbec netroufala, protože jako sportovec vím, že je se na ně třeba poctivě připravit. V roce 2013 jsem zaběhla svůj první ultramaraton, maďarský Piros 85 (88,6 km / 3,500 m) a postupně přicházely první pěkné výsledky.

Mohu strmou část trasy i odkrokovat, když už nemůžu? Nediskvalifikuje mě to?

Je to povoleno. Při horských ultramaratonech se části do kopce šlapaou rychlým tempem a části rovnější a z kopce se běhají. Jde hlavně o vytrvalost a sílu zdolat výzvy - vnější v podobě drsného terénu a vnitřní v podobě únavy nebo bolesti. Každý závod má stanovený časový limit, ve kterém musíš doběhnout do cíle. Aktualizuje se vždy podle nejlepších časů minulého ročníku.

Pforzheimer Hütte (2308 m.n.m.)

Nízkotatranská stíhačka (105 km/5,740 m)

Denisa Šulcová na stupni vítězů závodu jednotlivců v kategorii ultra trail s trasou vedoucí z horehronské obce Telgárt na Donovaly hlavním hřebenem Nízkých Tater. NTS je kvalifikačním závodem pro známý francouzský Ultra-Trail du Mont-Blanc.

Co předcházelo tvé kvalifikaci a startu na UTMB?

Zúčastnit se takového renomovaného světového závodu, jakým je UTMB, byla pro mě velká čest. Přihlásit se totiž není vůbec snadné. Účast na UTMB kromě štěstí v loterii vyžaduje nejprve dostatečný počet "vyběhaných" kvalifikačních bodů z jiných ultratrailů za poslední 2 roky. Body se dají získat hlavně na dlouhých závodech (100+ km), které jsou zároveň kvalifikačními závody na nejnáročnější světové ultramaratony. Celý seznam kvalifikačních závodů i s body je zveřejněn na oficiální stránce UTMB, přičemž počet bodů závisí na obtížnosti závodu.

Je na každém sportovci, jak si kvalifikační body sám vyskládá. Například dokončením nízkotatranských stíhaček v limitu se dají získat 4 body, nezávisle na umístění. Tento bodový systém slouží i jako ochrana pro organizátory tohoto extrémního běhu, aby se ho zúčastnili jen zkušení běžci a zbytečně nedocházelo ke zraněním či neštěstím. Na tento běh se ročně hlásí tisíce sportovců a vždy v lednu probíhá losování, kteří z nich postupují. Ani dostatečný počet bodů nemusí znamenat, že se na start postavíte.

Dá se říct, že to pro tebe byl sportovní vrchol ultra trailů?

Určitě, zaběhnutím trasy CCC na UTMB loni se mi splnil takový malý sen. S vyběhanými body jsem se na závod dostala až ve druhém losování.

Jaké pocity jsi měla z těchto závodů ve srovnání s těmi slovenskými?

Je to krásný a nepopsatelný pocit, něco jako jít na koncert nejoblíbenější kapely. Něco, co člověk zažije jednou za život. Byl to úžasný zážitek. Na závod jsem nešla za časem nebo výsledky, na to jsem nebyla dostatečně natrénovaná a hlavně jsem v té době měla zdravotní problémy. Mým cílem bylo dokončit závod a užít si to.

Které části byly pro tebe nejnáročnější, resp. se kterými jsi nejvíce bojovala?

Během tratě jsme udělali 6 200 výškových metrů, což je asi jako pětkrát vyběhnout a seběhnout Slavkovský štít. Nejčastěji se sportovci potýkají s počasím nebo trávicími problémy, které se obvykle objevují při maratonech. Loni v sedlech pršelo i sněžilo. Já se však umím zatnout, což je možná moje výhoda, resp. někdy i nevýhoda.

Běželo se i 20-30 hodin. Jak si udržuješ energii během takto dlouhého běhu?

Kromě menších občerstvovacích stanic byla na tomto závodě i jedna větší, kde se dalo převléknout, najíst, čekali tam kamarádi "se servisem". Do Chamonix se mnou takto šel Matouš Vnenčák, jeden z organizátorů Tatranské šelmy. Bylo to úžasné, můj tým kamarádů chodil z jedné občerstvovačky do druhé počkat na mě, jestli něco nepotřebuji. Nosili mi těstoviny, polévku, povzbuzovali mě. Na takto dlouhém závodě je třeba si důsledně sledovat příjem tekutin i energie v jakékoliv podobě - ​​podle hodinek nebo kilometrů. Já například každou půl hodinu dám něco do úst, ať už je to voda nebo kousek tyčinky, oříšky. Hlavně v poslední části závodu je snadné zapomenout pravidelně jíst a pak člověk doběhne do cíle zcela na hraně, ani o sobě neví. Vítězové závodu, kteří ho zvládnou za často neuvěřitelné časy, jdou zcela nadoraz.

Co se děje s tělem bezprostředně po závodě, dopřeješ si úplný relax?

Je to opět velmi individuální, ale nejdůležitější je v následujících dnech pořádně jíst a dodat tělu energii, kterou během závodu vydalo. I při normálním maratonu platí, že trvá přibližně 4 týdny, dokud se tělo nevrátí do normálu a svaly se z extrémního výkonu nezotaví. To je daň za sportovní výkon. Ještě týden až dva stále cítíš únavu. A obrovský hlad.

Na který nejbližší běh se chystáš ?

Přiznám se, že tento rok jsem si dala od běhu menší pauzu a věnuji se opět intenzivněji lezení. Běhavám spíše jako součást kondičního tréninku na to, aby se mi snadněji lezlo. Tento rok neplánuji žádné lezecké závody, chci se dostat zpět do formy. Doběhnout, co jsem si nemohla dovolit, dokud ještě mé děti byly malé, například od časného rána celý den lézt v Tatrách.

Denisa Šulcová

Denisa Šulcová je sportovní lezkyně, má ráda všechny druhy lezení od boulderingu až po zimní mixy. Organizuje Mezinárodní festival horských filmů v Popradě. Během zimní sezóny pracuje jako instruktorka lyžování a vede freeridové kempy. Žije v Popradě.