Mišo je vystudovaný vodohospodář a nadšený fotograf, pro kterého je chytání ryb vášní již od dětství. A kvůli dobrému zážitku a úlovku je schopen zajít opravdu daleko. Doslova. 

Se svým otcem, strýcem, bratrem a dalšími kámoši podniká rybářské expedice, z nichž vznikají nádherné dokumenty. Mongolsko, švédská divočina a brzy i Amazonský prales. S Mišom jsme si popovídali o tom, co pro něj znamená chytání ryb, ale i o tom, jak to vypadá při natáčení rybářských výprav.

Co konkrétně tě oslovilo na chytání ryb?

Těžko to vysvětlit, nejlépe je to zažít. Jsi v krásné přírodě, nemyslíš na nic, pouze slyšíš vodu, vidíš hvězdy... Ucítíš možná i pud lovce, i když ulovenou rybu nemusíš vůbec zabít. Jsi v kruhu přátel a přitom i poznáváš nová místa a krajiny. A to je jako droga. Zkusíš to jednou a už neumíš přestat.

Zkusil bys popsat, co přitom prožíváš?

Nejvíce si užívám, když se podělím o radost z úlovku. Neuměl bych chodit na ryby sám. Když jsi v přírodě, stojíš ve vodě, všude je ticho... Nebo když se celý den trápíš, nemůžeš nic chytit, a když to máš chuť zabalit, tehdy zabere a přijde obrovský adrenalin. Zkoušel jsem mnoho adrenalinových sportů, ale při žádném jsem to tak neprožíval, jako při rybaření.

Způsob chytání, kterému se věnuješ, se jmenuje muškaření. Čím je to pro tebe zajímavé?

O muškaření se říká, že je to nejvyšší level rybaření. Je to náročný, ale zároveň asi i nejkrásnější způsob. Sám si z různých materiálů vyrábíš návnady připomínající hmyz. Také technika házení má něco do sebe. Není to jednoduché a nějaký čas trvá, než se to naučíš. 

Držíš se filozofie "chyť a pusť". Nemrzí tě, když se vzdáš úlovku po několikahodinovém snažení?

Ne. Během své "kariéry" jsem zabil možná pět ryb. Například, když jsme byli na expedici v Mongolsku a už jsme měli opravdu málo jídla. Ale když nejsem někde mimo civilizaci, nikdy ryby nezabíjím. V principu nemám problém s tím, pokud někdo ulovenou rybu sní. Jen ať to není plýtvání.

V Mongolsku se uskutečnilo i tvé první natáčení. Podle čeho si vybíráte destinace?

Cílem je vždy dobré rybaření, ideálně na místě, kde není masový cestovní ruch, ale divočina. Zároveň hledáme místa, kde se dá zažít a poznat autentická kultura. Nemusí to být pouze rybářská tradice. Lidem se snažíme přiblížit co nejvíce z toho, co vidíme a zažijeme.

Jak ses vlastně dostal k filmování, resp. focení rybaření?

První film Taimen vznikl v roce 2016 z expedice v Mongolsku. Napadlo to mého strýce. Byl tam předtím a řekl, že je to geniální země a musíme tam jet. Udělat si alespoň výlet a vzpomínky. A znal i filmaře Rasťa Hatiara, který točí skvělé outdoorové filmy. Nápad ho zaujal. Udělali jsme film, byla dobrá odezva, začali se hlásit i nějací sponzoři, díky kterým můžeme hradit nějaké náklady. A od té doby pokračujeme dál. 

Kolik času zabere plánování a realizace jedné expedice?

Zhruba půl roku, pak samotná expedice trvá tak 2 týdny až měsíc. Potom přijedeš z expedice, snažíš se vyprodukovat film a udělat mu promo a pak hned začínáš řešit další. Maká se na tom v podstatě celý rok. 

Jsou při natáčení cílem i konkrétní ryby?

Samozřejmě. Ryba je velkým lákadlem. Ryby si vybíráme podle stylu, jakým se loví, nebo proto, že je obtížné je ulovit. Je to něco jako sbírka. Čím těžší to je, tím lepší zážitek. Například zlaté dorado, které se chystáme jít lovit do Amazonského pralesa v Bolívii. Žije v jednom přítoku Amazonky v Andách. Krásná agresivní ryba.

Láká mě však i samotný deštný prales, ale mám před ním i velký respekt. I předtím jsme sice byli na odlehlých místech, ale nebyly tam jedovatí hadi, nemoci, piraně a další hrozby. Při této výpravě do Bolívie si musíme dávat opravdu pozor. Ale bude to zase nový zážitek, který nikde jinde nezažiješ. 

V čem je specifické filmování a focení rybolovu?

Někdy se nic neděje celé hodiny, musíš si mezitím něco najít. Ale stále musíš být připraven, když přijde ryba. 

Co bys k nám přenesl ze zemí, které jsi navštívil?

Z Mongolska kulturu. Lidé tam žijí původním způsobem života, chovají zvířata, pijí vodu z řek, udržují si tradice. Ze Švédska mentalitu Švédů. Tam si opravdu váží přírody. Nehrozí, že tam někde v přírodě najdeš například vyhozené odpadky.

Co ti, kromě skvělých úlovků, dalo cestování po světě?

Určitě mi to dalo nadhled, otevřelo mysl a jinak se dívám i na věci doma. Výrazně se mi změnily hodnoty. Když vidím, jak se dá žít v souladu s přírodou, pak se to snažím přenést i do svého života doma - neplýtvat věcmi, těšit se z mála a žít jednoduchý život. Zážitky z cest mají pro mě mnohem větší hodnotu než lecjaká materiální věc.