Na fotografiích Anny Horčinové najdete studie pohybu, lidského těla i jeho hranic. Rovnováze jako tématu se však věnuje i jako instruktorka Power jógy v Bratislavě. Jak sama říká, k dosažení rovnováhy je třeba dobře poznat své limity a možnosti, abychom s nimi uměli dále pracovat.
Co tě momentálně zaměstnává nejvíce?
Snažím se vytvořit si podmínky pro příjemný život. Můj život sama nazývám "eklektickým", neboť hodně improvizuji a ráda nechávám věci plynout. Proto bych chtěla časem dosáhnout rovnováhy mezi jeho jednotlivými aspekty: prací, volným časem, financemi, mezilidskými vztahy a bydlením. A pomalu se mi to i daří. Nedávno jsem se přestěhovala z Prahy do rodinného domu s krásnou zahradou ve Vysoké pri Morave, před pár týdny jsem změnila práci. Začala jsem učit v bratislavském studiu Yogo na plný úvazek.
Jak dlouho se už věnuješ józe?
Pohyb je můj život. Už jako dítě jsem se věnovala lehké atletice, tanci, později lezení a krosovému běhu. Na mou úplně první hodinu jógy jsem šla asi před 8 lety a přiznám se, byla jsem vůči ní dříve nedůvěřivá. Hned jsem ale zjistila, jak moc jsem se mýlila. Při józe člověk pracuje se svým tělem, naučí se sledovat svůj dech a vnitřní tempo, nastavit si od sebe zdravé očekávání. Člověk soustavně hledá prostor, ve kterém je možné všechno, a jehož pravidla vycházejí z jeho nitra. A to je ta pravá síla jógy jako mentálního cvičení.
A jak se z tebe stala lektorka power jógy?
Přibližně před dvěma lety jsem začala cítit, že v józe potřebuji něco víc. Chtěla jsem se ponořit hlouběji do "zákulisí" jógového učení a prohloubit si své znalosti. Udělala jsem si proto instruktorský kurz, ale toto rozhodnutí bylo spíše o posunutí se dále ve vlastní jógové praxi než ambicí jógu později učit. A pak nečekaně přišla nabídka dočasně převzít náš kurz jógy za jeho instruktorku - kamarádku, která šla na rok cestovat po Indii. Řekla jsem si, že vést hodiny v příjemném prostředí a v kruhu přátel by mohla být zajímavá zkušenost. Učení si tedy tak trochu našlo mě.
.jpg)
Když ses přestěhovala do Vysoké pri Morave, přinesla sis s sebou i jógu. Jak to vlastně celé bylo?
Když jsem se do Vysoké přestěhovala, nikoho jsem tu neznala. Přemýšlela jsem, jak bych mohla potkat nové lidi jinak než v hospodě, na poště nebo v obchodě. Mnozí sem totiž chodí pouze přespat a přes den dojíždí za prací do Bratislavy, nebo naopak zůstávají doma na svých pozemcích a zahrádkách. Jednou jsem na Městském úřadě našla inzerát, že se zde cvičí aerobic. Začala jsem na něj chodit a seznámila jsem se s místní komunitou aktivně žijících lidí. Když naše lektorka šla v létě na dovolenou, zeptala se mě, jestli nechci místo ní předcvičovat alespoň jógu. Aby naše skupina nevypadla z pohybové rutiny. Čili opět, rozběhlo se to tak trochu samo. Jóga se zde uchytila i mezi lidmi, kteří hledali spíše klidnější cvičení nebo mentální odpočinek.
Kolik času ze dne věnuješ jógové praxi ty sama?
Momentálně se v mém životě vše mění takovou rychlostí, že se jen přizpůsobuji tomu, co se právě děje. Rutina je něco, k čemu se dostávám postupně, snažím se však věnovat józe každý den, ať už ve formě meditace, dechových technik nebo ásan (fyzickému cvičení).
"V jógové praxi je však důležitější práce s myslí, která nám pomáhá pracovat se vším ostatním. Jóga totiž není jen o práci s tělem, ale také o prožívání a akceptování přítomnosti."
Jak relaxuješ?
S mým psem Ašou. Zvířata nemají množství těch komplikovaných nánosů, s nimiž my lidé tak často bojujeme. Jsou čistá. Upřímná. Když se radují, radují se naplno. Je to pro mě ten nejlepší ventil. Aša mi ukázala, co je to bezmezná láska a jak žít v přítomnosti; je můj největší chlupatý parťák.
Kromě lektorky jógy jsi vystudovaná fotografka. Doma i ve světě byl vystavován tvůj projekt, který se zabývá právě tělem. O čem je?
Je to příběh člověka a jeho těla v prostoru, o hledání fyzických a duševních limitů. Kladu si v něm mnoho otázek. Kde máme své limity? Jak se k nim dá přiblížit? Je to jeden bod, nebo se neustále posouvají? Vytváříme si tyto hranice my sami? Můžeme si je vytvořit každý den jinak? Na fotografiích jsou pozice náročné na sílu, flexibilitu nebo balanc, které se střídají s běžnými situacemi. Zkoumám prociťování vlastní tělesnosti, navrácení se k vlastnímu tělu, které dnes stále více "ztrácíme".
Projekt jsem začala ve formě statických pozic. Postupně jsem přidávala další situace, více lidí, čas prostřednictvím videí, které mimo jiné zachycují i to, co se děje s tělem jen pár vteřin poté, co bojovalo ve vypjaté pozici.
V tomto vidím paralely mezi mými fotografiemi a jógou. Jóga posouváním našich hranic hledá klid, rovnováhu. Naše tělesné limity dokážeme posouvat rychleji než ty mentální. V jógové praxi je však důležitější práce s myslí, která nám pomáhá pracovat se vším ostatním. Jóga totiž není jen o práci s tělem, ale také o prožívání a akceptování přítomnosti.
Máš sama nějaké jógové výzvy?
Pracuji na stojkách na rukách. Je to pozice, která ti obrátí všechno na hlavu. Hlava je dole, srdce nahoře, ruce drží celou váhu těla, na což nejsou zvyklé. A při tom musí člověk zůstat klidný, rozvážný a dýchat, aby si neublížil. Učí mě to trpělivosti a ukazuje jiný pohled na realitu.
Není jóga dnes více komerčním trendem nebo kultem těla než jejím původním posláním sebepoznání?
Jóga může být navenek pro někoho pouze fyzické cvičení, ale známe přece jogíny, kteří při cvičení nepohnou ani prstem. Mnoho lidí zkusí jógu s tím, že díky ní budou mít krásné tělo. Mnoho z nich však postupně objeví i krásu filozofie, která je za cvičením. Je na každém z nás, zda chceme hledat víc. Ani jeden přístup není dobrý nebo špatný, vyšší nebo nižší.
"Vyzbrojte se trpělivostí. Protože i při józe platí heslo: "na všechno dobré se čeká". Na cestu jógy vykročte skromně a nečekejte instantní výsledky."
Co bys poradila lidem, kteří s jógou teprve začínají?
Jít cvičit, a to zejména tehdy, když se vám nejvíce nechce. Nenechte se odradit svou leností nebo nechutí. Tento přístup se dá aplikovat asi na všechno v našem životě. Ale pokud jde o jógu, důležité je podle mě pravidelné cvičení.
Se kterými základními cviky je bezpečné začít?
Dobrým startem je určitě absolvovat pár hodin v jógovém studiu, kde vás vedou odborníci. Hlavně pro začátečníky je důležité správné provedení jednotlivých pozic, aby si náhodou neublížili. Také musíme vnímat své tělo a zdravotní stav. Každý jsme jiný a ne každému vyhovují všechny cviky, mnoho lidí je po operacích a měli by si pozici individuálně přizpůsobit svým možnostem. Doporučuji také vyzbrojit se trpělivostí, protože i v józe platí: "na všechno dobré se čeká". Na cestu jógy vykročte skromně a nečekejte instantní výsledky.
Jaké nejčastější chyby dělají lidé při józe?
Snaží se udělat pozici "jako na obrázku" a neposlouchají své tělo. To je nejčastější cesta k tomu, jak si ublížit.
Co chceš dát lidem na tvých hodinách?
Naučit je být přítomen tady a teď, uvědomovat si své tělo a mysl. Umět vypnout, ale zároveň se těšit z každého úspěchu, který s prací na sobě přichází a motivuje je jít ještě hlouběji.
Jaké rozdíly vidíš mezi cvičením v přírodě a v interiéru?
Pro mě je v přírodě všechno o něco příjemnější. Ale někdo může preferovat cvičení v interiéru, kde má méně vnějších vjemů - nefouká, neprší, nehřeje tam slunce, nevyletí pták ze stromu nebo není slyšet sousedovu sekačku. V interiéru je také o něco jednodušší soustředit se pouze na sebe, svůj dech, je tam rovnější povrch na balanční pozice a nemáme publikum v podobě kolemjdoucích.
Při józe se postupně učíme soustředit pouze na sebe, i když je kolem nás ruch. A to se dá aplikovat na cokoliv v našem životě.
Anna Horčinová
Anna je fotografka, certifikovaná instruktorka power jógy a majitelka border kolie Aši. Věnuje se atletice, tanci, lezení a józe. Žije ve Vysokej pri Morave a vede hodiny jógy v bratislavském studiu Yogo.
